Pavel Škorpil: Vzpomínka na Jana Březnu

18. 01. 2018

V roce 2005, myslím, že to bylo na podzim, jsem jako zástupce nového člena Klubu personalistů ČR přijal pozvání na dvoudenní setkání. V hotelu nad Českým Šternberkem se nás sešlo několik desítek. Z oken místnosti, kde jsme zasedali, se otvíral pohled na hrad stojící na protějším kopci.
Proběhly dvě nebo tři prezentace, ale pamatuji si už jen na jedinou. Nenápadný třicátník s ustupujícími vlasy se nejprve představil jako nový personální ředitel pojišťovny Kooperativa. Svůj příspěvek pojal poněkud propagačně. Musím přiznat, očekával jsem spíše nějaké rady pro výkon své práce, ale nakonec jsem uznal, že i pozitivní prezentace firmy patří k personalistickému řemeslu. Vystoupení se stalo spíše jakousi inaugurací, neboť ve výboru Klubu právě proběhla - částečně i generační - obměna, a Jan Března se stal předsedou, vlastně dle nových stanov prezidentem Klubu.

 
Krátce nato jsem byl kooptován do výboru. Když započítám i těch posledních několik měsíců, kdy jsme byli v kontaktu jen zprostředkovaně, případně si zavolali, spolupracovali jsme po dobu dvanácti let. Setkávali jsme se na zasedáních výboru i na Klubem pořádaných akcích. Díky Honzovi jsme získali komfortní azyl v prostorách nově vybudované pražské centrály pojišťovny pro schůze i velkou část akcí, v posledních letech lze říci skoro všech setkání.

Postup virtuálna a s ním i snižující se poptávky po sdruženích orientovaných na „klasická“ setkávání přes všechnu snahu vedl k poklesu zájmu o členství jak u stávajících členů, tak ze strany potenciálních nových zájemců. Jan Března se tomu snažil čelit, zapojil své rozsáhlé sítě formálních i neformálních kontaktů a snažil se přilákat nové tváře, ať už cestou pokračování tradičních výjezdních setkání s neformálními večerními posezeními, zavedením nových forem akcí či oprášením tradice krátkých podvečerních setkání, poradenských seminářů v komornější podobě atd. Usiloval také o větší zviditelnění Klubu ať už společnými akcemi s Českou manažerskou asociací nebo zapojením některých členů do spolupráce na vytváření kvalifikačních popisů v rámci Národní soustavy kvalifikací, což částečně přinášelo pozitivní účinky.


V prezidentské pozici vystupoval velmi otevřeně, přátelsky, snad až příliš liberálně, kdy nás členy výboru asi měl důsledněji úkolovat. I tak díky některým aktivním spolučlenům došlo k realizaci atraktivních, byť ve srovnání s minulostí méně navštěvovaných akcí: jen namátkou vzpomeňme opakovanou exkurzi do uranového dolu členské firmy Diamo. Dvakrát bylo za dobu jeho prezidentování oživeno vydávání měsíčního Zpravodaje KPČR, nejprve v roce 2009 a po přerušení koncem roku 2014 vychází znovu od jara 2016 v elektronické podobě. Za působení Jana Březny dosáhly vysoké úrovně, jak obsahově, tak i co do reprezentativnosti, každoroční celodenní konference.


Poté co mu v létě 2017 diagnostikovali lékaři vážné onemocnění, byl rozhodnutý bojovat, i když se jeho zdravotní stav zhoršil tak, že nemohl osobně docházet na akce Klubu a výborové schůze. Ještě stačil na dálku připravit podzimní konferenci. Při telefonních rozhovorech bylo zřejmé, že mu mluvení působí potíže, ale zůstával optimistický. Ještě několik týdnů před smrtí plánoval svou další kariéru. 


Odchod Jana Březny je bezpochyby ztrátou pro jeho blízké, Kooperativu, KPČR i další osoby a instituce, se kterými spojil svou životní cestu. Klub personalistů po úmrtí výkonné ředitelky Lenky Smrčkové v rozmezí dvou a půl roku postihly dva smutné odchody.
Nadále však usilujeme o budování a rozvoj Klubu jako vysoce užitečné platformy pro zdejší personalisty, pružně reagující na nové podněty a vývoj oboru, tedy o pokračování směrem, kterým se vydal Jan Března.

Pavel Škorpil
člen výboru KPČR, personální ředitel Fujikoki Czech s.r.o.

Komentáře