Pavel Škorpil: Školy a trh práce

04. 03. 2018

 Bratrovražedný boj zaměstnavatelů o zaměstnance se stupňuje. Roste počet firem, které přestávají být schopny v plné míře uspokojit zvýšenou poptávkou i rychle se zvyšující mzdy, ukrajující stále větší díl z firemních příjmů. Díky dobré kondici hospodářství vzrostl počet aktivně zapojených lidí do pracovního procesu a téměř se vyprázdnily čekárny úřadů práce. Rozjel se i dovoz pracovních sil ze zahraničí.


V záloze číhají zásadní hrozby, zatím v závalu každodenních starostí mimo zorné pole denního provozu: demografický strom, jehož vzhled příliš nezlepší ani „baby boomová“ generace narozená okolo poloviny minulé dekády. „Sluší se“ hovořit o programu Průmysl 4.0 jako receptu na řešení. Má to ale háček, narazíme na omezení co do počtu i kvality perspektivních lidských zdrojů.

 Při letmém pohledu na dlouhodobé statistiky skladby učebních a studijních oborů je v nejnovějším období sice patrný příznivý, pomalu nastupující trend lehce zvýšeného zájmu o učební obory, popřípadě technicky profilované, nebo alespoň tak deklarované střední a vysoké školy. Podíváme-li se však na skladbu oborů, je zřetelná nevyváženost ve vztahu k dnešním i předpokládaným potřebám podnikatelských subjektů. Dlouhodobě se snižuje úroveň školní přípravy, důsledek boje jednotlivých škol o dotace na přijaté a „udržené“ žáky a studenty, rozumějme o jejich další existenci. Trvá nedostatek žáků a studentů na oborech náročnějších na přípravu a znalosti ve prospěch specializací nezřídka ne právě nejpotřebnějších. Je pozitivní nahrazovat část profesí, zvláště těch náročných na manuální činnosti, robotizací. Ale robotizace vyžaduje připravenou pracovní sílu s technickým vzděláním. Její dostatek podmiňuje zvýšení podílu produkce s vyšší přidanou hodnotou. V případě jejího deficitu a při rostoucích nákladech na lidské zdroje obstarávající práci s nižší přidanou hodnotou se může stát, že subjekty s nižšími nároky na kvalifikovanou sílu budou přesouvány více než dosud do zemí s levnější pracovní silou, ale zároveň subjekty s vyšší přidanou hodnotou budou váhat se vstupem do Česka.


Stát se honosí poskytováním podpory novým investorům a subjektům rozšiřujícím své kapacity, ale zanedbává rozvoj, výchovu a osvětu zejména budoucí kvalifikované pracovní síly. Znovuzavedení směrných čísel při přijímání na jednotlivé střední a vysoké školy a do jednotlivých oborů je utopií už v pohledu na nedostatek (pozitivních) státních zásahů do vzdělávacího systému a procesu. Chyběním konceptu a vize vznikly a, obávám se, že stále vznikají, nezacelitelné škody, což ostatně při frekvenci příchodů a odchodů šéfů rezortu a při praxi výběrů na tento post není žádným překvapením. Selhávají i další „opory společnosti“, veřejnost, rodiče i část učitelů, demotivovaných nedostatkem podpory a ocenění jejich práce.


Přesto nejsou zaměstnavatelé bez šance, dodejme, pokud se nebudou příliš spoléhat na podporu od státu. Nemálo dobrých příkladů ukazuje, že některé firmy jsou na dobré cestě k dlouhodoběji uplatnitelnému řešení díky tomu, že predikují své potřeby a se školami spolupracují. V centru pozornosti již nejsou jen střední a vysoké školy, ale také školy základní. I díky podpoře firem mohly mnohé základní školy znovu zařadit praktické předměty do učebních plánů, a hlavně jejich výuku slaďovat s reálnými potřebami pracovního trhu.
Na základních školách se odehrává první kolo volby a profesního směřování a začíná proces formování postojů. Rozhodující slovo při volbě další školy, někdy i přechodu přímo do pracovního procesu, mají rodiče jako zákonní zástupci žáků. Neměly by ale být oslyšeny ani zájmy žáků, byť se často zdají být naivní. Přístup k volbě povolání ovlivňuje rovněž prostředí, ve kterém se žáci a jejich rodiče pohybují, včetně hodnotových žebříčků. Většinou jsou to rodiče, kdo nastavují pomyslnou laťku, někdy nerealisticky. Občas cítíme rodičovský odpor vůči tomu, aby budoucí profese jeho dítěte patřila mezi „modré límečky“, bez ohledu na skutečné předpoklady.


Díky neustálému technologickému rozvoji dochází – a už i v minulosti docházelo – k nahrazení mnoha profesí a pracovních úkonů stroji. Smyslem je podstatně zredukovat podíl činností vykonávaných „holýma rukama“ a nezřídka časově náročných, ale ani sebevyspělejší technologie určité manuální úkony neodstraní. Osvěta v zájmu zatraktivnit „práci“ jako takovou, včetně vštípení a dodržování pracovních návyků, má zásadní roli. Mnozí z potenciálních budoucích zaměstnavatelů se chápou iniciativy, usilují, aby žáci, rodiče, učitelé i další zainteresovaní v tomto směru spolupracovali.
Ideálním spojovacím článkem mezi základními školami a podniky jsou rodiče-zaměstnanci konkrétních (ideálně místních) firem. Pokud takové pojítko postrádáme, vstupuje do hry vlastní iniciativa zaměstnavatelů. Volba vhodných přístupů, atraktivních témat, způsobu přiblížení a získávání je v jejich rukách, lze mnoho získat, ale i ztratit. Osoba prezentujícího hraje často daleko důležitější roli než sebeúspěšnější firma, která se bude spoléhat jen na vysoký rozpočet, a třeba i včetně rozdávání „dárků“. Důvěryhodně působící představitel zaměstnavatele, exkurze přitažlivá pro mladé návštěvníky, konkrétnost místo velkolepých slibů, ověřitelné příklady odborného a profesního růstu, a samozřejmě i možnost náležité odměny za vykonávanou práci (a nejen v penězích), mají šanci dobře zapůsobit i bez velké počáteční finanční investice.
Zaměstnavatele dlouhodoběji nespasí vzájemné válčení, o kolik více kdo koho v danou chvíli přeplatí a odvede od souseda nebo konkurenta na trhu. Zaměstnavatel většinou počítá s  dlouhodobým působením, a z toho vyplývá i jeho přístup k získávání budoucí pracovní síly. V zájmu dostatku nových zdrojů a jejich dlouhodobého udržení v místě a v oboru bude pro zainteresované zaměstnavatele více než přetahování prospěšné spojit síly k odstraňování nevyváženosti trhu práce.


Klub personalistů ČR chce zaměstnavatelům i školám napomoci při slaďování potřeb a přípravě budoucích zaměstnanců vytvořením platformy, která bude otevřená všem stranám zainteresovaným na úspěchu při pozitivním ovlivnění žáků v procesu jejich profesní volby a s tím spojeného rozhodování.

PhDr. Pavel Škorpil je HR a General Affairs Manager, Fujikoki Czech, s. r. o. a viceprezident Klubu personalistů ČR.

Komentáře