5, 4, 3, 2, 1...start!

27. 07. 2017

Úvaha Mgr. Jana Březny, prezidenta Klubu personalistů ČR, nad současnou situací na trhu práce.

 

 …Raketa trhu práce v ČR se připravuje ke startu. Probíhá odpočítávání…cíl: dostižení čelních výdělkových úrovní v EU...

Ano, sci-fi patří k mým oblíbeným literárním žánrům. Asi jako řada z vás, jsem v mládí hltal verneovky. Kniha Ze Země na Měsíc patřila k mým oblíbeným, poutavá pohádka o snech, které se však během let staly reálnými.
Nyní mi dovolte skok v čase, do období pár let po Sametové revoluci, kdy řady prognostiků a politiků předpovídaly, že v krátké době doženeme životní úroveň Německa a s ním i ostatní, více či méně rozvinuté, státy Evropy. Tehdy jsme jim to moc nevěřili, obdobně, jako nevěřili současníci Julese Verna tomu, že se dá letět na Měsíc. Jediní, kteří se s tímto tvrzením dokázali více méně identifikovat, byli skeptici a pesimisté. Ti si ovšem vybrali jen tu „nákladově-výdajovou“ polovinu. Ano, ceny EU jsme dosáhli. Mzdy nikoliv…. K tomu však dodávám: „Zatím…“.
Celá jedna generace čekala, nebo spíše ani nečekala, na to, až se zaměstnavatelé v ČR zblázní a mzdy v naší kotlině naberou raketový růst. Do nedávna bych nazval tuto skupinu lidí „nezdolnými optimisty a snílky“. A pesimisté? Ti by se jim jen smáli. Dnes už si to ani zdaleka nedovolím. Podívejme se na tuto situaci ve faktických souvislostech:
Po léta jsme „dílnou Evropy“. Vyrábíme a montujeme cokoli, co se dá vyrobit a smontovat. Proč? Ne, ne, nejsou to ty naše „zlaté české ručičky“, nýbrž strašidelně nízká cena práce v ČR, co motivovalo velké výrobní korporace k tomu, aby našly přístav u nás. Byť možná dočasný…
ČNB déle než z počátku slibovala, držela fixovaný kurz koruny k euru a vytvořila tím téměř dokonalý skleník pro všechny společnosti, které více či méně žijí z exportu. A co víc, tak při uvolnění kurzu nedošlo k výrazným kolísavým vlivům, což zjevně překvapilo nejen širokou veřejnost, nýbrž i slovutné bankéře. Já k tomu jen dodávám: „Díky za to!“
To, že nízká nezaměstnanost u nás trhá rekordy a prakticky každý měsíc proráží počet nezaměstnaných „neprorazitelnou“ dolní hranicí, a počet volných pracovních míst nezadržitelně roste, to jste si jistě všichni přečetli, nebo jste si toho jistě všimnuli. Co však poněkud zůstává stranou pozornosti je fakt, že v ČR je dle Eurostatu nejnižší míra nezaměstnanosti v EU. Naše 3,4 % jsou až strašidelně nízká hodnota. Ano, předstihli jsme všechny, včetně Německa, které nám se svými 3,9 % kouká na záda. To se to „náboruje“, na Slovensku (8,6 %), nebo v Polsku (5,3 %) či Rakousku (5, 7%)…
Náboráři v ČR začínají připomínat prospektory po konci zlaté horečky v Americe. Najít vhodného uchazeče je čím dám více složité. Předháníme se v „nových trendech a nástrojích“ jak oslovit lidi na trhu práce. Televizi plní reklamy společností, které se živí pracovní inzercí a zprostředkováním práce, a brzy se vedle těchto reklam objeví i reklamy samotných zoufalých zaměstnavatelů, jejichž šéfové zjistí, že se také může stát, že „nevyrobí, či neprodají“, protože nebude, kdo by „vyráběl, či prodával“.
Jsme v situaci, která od roku 1989 nemá obdoby. Nazval jsem ji „válka o zaměstnance“. Můžeme se přít o to, co všechno u člověka rozhoduje o tom, zda změní zaměstnavatele a ke komu půjde. Ano, vše má svůj vliv. Všechny ty naše vábničky, jako je: “goodwill“, zaměstnanecké programy, rozvojové programy a CSR jsou důležité a krásné dortové ozdoby. Dort samotný pak má několik pater. Tím nejzásadnějším a největším však je MZDA. Nazývejme věci pravými jmény. Šanci má pouze ta společnost, která dokáže lépe zaplatit své zaměstnance. Mzda je klíčem k otevření dialogu s uchazečem. Mzda je lékem na nežádoucí fluktuaci. Mzda zajistí, že bude kdo „vyrábět či prodávat“… a v neposlední řadě, zajistí mzda i to, že bude, kdo by „kupoval“.
Zatím to vypadá tak, že naše vláda(y), příliš nehodlají otevřít brány trhu práce v ČR a masivně na něj vpustit „výdělkuchtivé“ zahraniční zaměstnance. Ono, přiznejme si, ani není příliš kam a co otevírat... Jsme na čele EU v nízké míře nezaměstnanosti, jsme na chvostu v EU co se výdělkové úrovně týká. Máme u nás koncetrovánu významnou výrobu z EU, v řadě odvětví a ty naše „zlaté českém ručičky“ také mají svoji hodnotu. Jediný „lék“ na to, jak uchránit „lidský kapitál“ pro naše společnosti je, začít vyplácet našim zaměstnancům mzdy, které by nás v nedávné minulosti ani nenapadly. Nebo přesunout výroby na druhý konec světa.
Jako mnoho z vás, i já jsem čekal na „spásnou“ novelu zákoníku práce, která konečně umožní nazývat věci pravými jmény a například připustí to, že „v Praze je draze“, a za stejnou práci nemusí být nutně stejná mzda. Bohužel práce JUDr. Hůrky zatím přichází vniveč. Přiznám se, že tak trochu závidím odvahu jistému nejmenovanému obchodnímu řetězci, který se jako jeden z prvních pustil do masivní inzerce typu: „za poctivou práci, poctivá mzda“, a to, že ona „poctivá mzda“ se významně liší v Praze a v Jaroměři, mu přijde na tolik normální, že to dokonce vytapetuje na billboardy před svými provozovnami. Držím palce!
Nyní zpět k Verneovi, pardon, k prognostikům. Domnívám se, že tolik slibovaná výdělková úroveň Německa je pro nás podstatně snáze a reálně dosažitelná, než si řada z obyvatel ČR možná nyní myslí. Už aby to bylo! Čekáme 25 let, a teď se nám náš sen může rychle naplnit. Co vše to může způsobit? O tom příště. Když to ale přeženeme, nic hezkého to nebude…
Věřím, že vás toto téma zaujalo, soudím tak i dle toho, že jste dočetli až sem. Budu rád, když se spolu s námi k tématu „Válka o zaměstnance“ vrátíte a setkáme se na naší podzimní konferenci. Předběžní hosté i témata slibují, že nic nezůstane nezodpovězeno.


Váš
Jan Března
prezident Klubu personalistů ČR
viceprezident České manažerské asociace
personální ředitel pojišťovny Kooperativa

Komentáře